Škola, školka a síť podpory

1. 1. 2022

Do školy musí všichni. Ti, kterým jde učení samo od sebe, kteří už před zápisem dovedou číst i psát, i ti, kteří potřebují dost času seznámit se s každým novým písmenkem. Do školy ve stejnou chvíli a do stejné třídy nastoupí děti, které kromě češtiny dobře zvládají i další cizí jazyk, stejně jako takové, které česky ještě neumí vůbec a mluví pouze svojí mateřštinou, kterou zase neumí nikdo jiný okolo nich. V jedné třídě se potkávají děti různé - stejný domácí úkol jednomu zabere pět minut, zatímco s druhým musí rodiče hodinu sedět, než je hotovo. Každý má jiné nadání a řeší jiné problémy. Nějaké obtíže související se vzděláváním - odborným žargonem se jim říká “speciální vzdělávací potřeby” - se zkrátka dotýkají dle údajů ministerstva školství více než deseti procent dětí, a tím i jejich rodičů a učitelů. Pojďme se podívat, co vše může hladký průběh vzdělávání našich dětí komplikovat a jak lze předcházet negativním důsledkům.

Žák se speciálními vzdělávacími potřebami (neboli se SVP) může být dítě, které má problematické domácí prostředí, je z rodiny ohrožené chudobou nebo jinak sociálně
znevýhodněné. Jsou to také děti s jiným mateřským jazykem než je čeština nebo z odlišného kulturního prostředí. Patří sem děti se zdravotním postižením (např. děti s
tělesnými, smyslovými, mentálními či kombinovanými hendikepy, děti s autismem) a děti s poruchami učení a chování. Ale také děti se zdravotním znevýhodněním, třeba zdravotně oslabené, s dlouhodobým onemocněním nebo lehčími zdravotními obtížemi vedoucími k poruchám učení a chování. A nesmíme zapomenout ani na děti mimořádně nadané, které také potřebují trochu jiné vzdělávání.

Učitelé by se možná ohradili, že takových dětí mají ve třídě více než 10% - a měli by pravdu. Do tohoto čísla se totiž počítají jen děti, které na to mají “papír”, tedy prošly nějakou diagnostikou. A zvláště u dětí nadaných víme, že jejich reálný počet je o mnoho vyšší než uvádějí statistiky. Je to tak ale i v jiných případech. Často totiž rodiče nevědí, že mohou o pomoc požádat, a nevědí také, na koho se obrátit. Učitel se zase může obávat, že s dalšími papíry přijde jen práce navíc. Pokud se ale dítěti ve školce nebo škole z jakéhokoli důvodu nedaří, je třeba mu pomoci. Ať už mu nejde učení nebo se necítí dobře mezi ostatními dětmi, nudí se a ztrácí zájem o učení nebo potřebuje speciální přístup z jiných důvodů. Do školy totiž chodí proto, aby se něco naučilo, aby se rozvíjelo a dosáhlo nejlepších výsledků, jakých je schopno. A to bez podpory prostě nejde. Kdo nám tedy může pomoci, když se nedaří?

TŘÍDNÍ UČITEL
První na řadě je vždy třídní učitel. A to platí pro školu stejně jako pro školku. Třídní učitel je člověk, se kterým by rodiče měli řešit své obavy a kterého by měli informovat, pokud se jim zdá, že se s dítětem něco děje nebo už předem vědí, že bude potřebovat speciální podporu. Učitel sám také děti ve své třídě sleduje a v případě potřeby jejich rodiče kontaktuje. Úzká spolupráce mezi rodiči a učiteli je asi tou nejlepší prevencí dalších problémů. Třídní učitel je také tím, kdo informace o svých žácích sdílí s dalšími učiteli - jazyků a dalších předmětů. V mateřské škole mají učitelé velice důležitou roli, když s rodiči řeší nástup dětí do školy. V rámci posledního roku docházky do školky, který je pro děti povinný, učitelé s dětmi cíleně pracují a při přípravě na školu pozorují, jak se dětem daří. Mohou využít konzultací s odborníky (logopedy, poradci z pedagogicko-psychologické poradny a dalšími), které probíhají za souhlasu rodičů přímo ve škole. S rodiči by měli vždy individuálně řešit, zda je jejich dítě na školu připravené nebo jestli by nebylo dobré uvažovat o odkladu. Rodiče v tomto také mohou sami být aktivní a učitele oslovit.

”Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení…” Školský zákon, paragraf 16

Jak by ale mohl učitel znát všechny vhodné formy a metody učení a vyznat se ve všech možných obtížích, které jeho žáci mohou mít? To samozřejmě možné není. Proto má za sebou další odborníky, kteří mu mají pomoci zjistit, co je třeba a jak na to. Toto poradenství zabezpečují zejména školní poradenská pracoviště (ŠPP), která sídlí
přímo v každé škole, a síť školských poradenských zařízení (ŠPZ), která jsou mimo školy a spolupracují s nimi. Jedná se o:
● pedagogicko-psychologické poradny (PPP)
● speciálně pedagogická centra (SPC)

ŠKOLNÍ PORADENSKÉ PRACOVIŠTĚ (ŠPP)
Jak jste se o tom mohli dočíst již v listopadovém čísle časopisu Hlasatel a na tomto webu v rozhovoru se školní psycholožkou, jde o poradenské zázemí přímo v základní škole, kam chodí vaše děti. Tvoří ho tedy zaměstnanci školy. Součástí týmu ŠPP je vždy:
● výchovný poradce,
● metodik prevence
a dále podle možností jednotlivé školy například
● speciální pedagog
● školní psycholog
● sociální pedagog
● kariérní poradce
● poradce pro žáky s odlišným mateřským jazykem.

Ti všichni poskytují poradenství hlavně žákům a rodičům na konkrétní škole a spolupracují při tom s třídními učiteli a dalšími pracovníky školy. Obracet se na ně mohou sami žáci. Například v případě problémů v kolektivu nebo psychických potíží je výchovný poradce nebo školní psycholog tím, za kým by měl žák bez obavy přijít. I proto je velmi důležité, aby žáci o této možnosti věděli a s pracovníky ŠPP se znali. Častěji samozřejmě podporu vyhledává rodič nebo učitel a ideálně má škola nastavený systém spolupráce ŠPP s vedením školy a třídními učiteli. V prvních třídách pak probíhají takzvané depistáže, kdy škola mezi novými žáky aktivně vyhledává ty, kteří by mohli nějaké speciální vzdělávací potřeby mít. A neměli by se přitom zaměřovat jen na děti, které vyučování nějakým způsobem narušují nebo kterým něco “nejde”, ale i na ty, kteří jsou zvláště nadaní. V současné době se pak dá také ve vyšších třídách předpokládat nárůst dětí s psychickými potížemi v souvislosti se sociální izolací nebo změnou životního rytmu v rámci pandemie. Jak potvrzují odborníci z centra Locika, alarmující je nárust apatie, depresí, úzkosti a sebepoškozování u dětí, ale narůstají právě i případy domácího násilí. Při odhalení a následné podpoře dětí v těchto situacích může právě škola hrát významnou roli.

Víte, že školní poradenské pracoviště najdete na každé základní škole v Praze 15? Kontakty jsou uvedeny na webech jednotlivých škol.

PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA (PPP)
Školy i školky z Prahy 15 spadají do působnosti PPP Praha 10 - Jabloňová. Každá ze škol je přidělena někomu z pracovníků poradny (najdete na https://www.ppp10.eu/rozdeleni-skol).
To ale neznamená. že poradna spolupracuje jen se školou. Poradci poskytují odbornou speciálně pedagogickou a psychologickou péči žákům, jejich zákonným zástupcům a učitelům a práce s žákem je vždy závislá na spolupráci rodičů. Pokud se tedy učitel chce obrátit na poradnu a žáka zde nechat vyšetřit nebo poradce kvůli konkrétnímu dítěti pozvat do vyučování, rodiče o tom informuje a ti musí souhlasit. Na poradce se ale mohou obrátit i sami rodiče a péče je tady bezplatná. Poradna pak
spolupracuje přímo s nimi. V každém případě výsledky vyšetření v PPP patří vždy do rukou rodičů. Ti je pak mohou předat učiteli, aby na jejich základě s dítětem pracoval.
Jsou to právě potvrzení z PPP, na základě nichž může mít dítě odklad školní docházky, když na ni ještě není připraveno. Poradci mohou také doporučit, aby dítě navštěvovalo před první třídou ještě přípravnou třídu. Poradci přicházejí přímo do školek a tam testují školní zralost a učitelé s nimi konzultují, jak s dětmi pracovat tak, aby byly na školu dobře připravené. A jsou to opět potvrzení z PPP, která mohou umožnit řediteli školy, aby žádal o finance na asistenta pedagoga nebo aby snížil počet žáků ve třídě či aplikoval jiná takzvaná PODPŮRNÁ OPATŘENÍ. Právě ta jsou základním kamenem tolik diskutované inkluze, tedy společného vzdělávání všech dětí. Bez využívání podpůrných opatření může inkluze jen těžko fungovat, protože s nimi jsou svázány finance i další podpora škole, žákům i učitelům. Pedagogicko-psychologická poradna je tedy v tomto systému klíčovým zařízením. Poradce z PPP pak i nadále spolupracuje s učiteli, měl by jim pomáhat svá doporučení v praxi aplikovat, přímo do školy přicházet, konzultovat jednotlivé případy s pracovníky školy a sledovat vývoj situace. V případě potřeby také může doporučit další odborníky.

SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ CENTRUM (SPC)
Pracovníci speciálně pedagogického centra pracují v podobném režimu jako v pedagogicko-psychologická poradně. Služby SPC jsou určeny ale hlavně žákům se zdravotním postižením. I na ně se mohou obracet jak učitelé, tak zákonní zástupci a od nich může být doporučení, na základě kterého se uplatňují podpůrná opatření.
Stejně jako u pedagogicko-psychologické poradny obvykle škola úžeji spolupracuje s konkrétním SPC. Přitom je ale možné, aby se rodiče obrátili na jakoukoli poradnu nebo centrum.

ASISTENT PEDAGOGA
“Ředitel mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, střední školy, konzervatoře a vyšší odborné školy může ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga. V případě dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení." Školský zákon, paragraf 16

Asistent pedagoga pomáhá přímo ve třídě učiteli, který má pro svou práci náročnější situaci. Například právě proto, že je v ní žák se zdravotním postižením. Není to ale asistent žáka. Má asistovat učiteli a podle toho pracuje. Občas se rodiče žáků mylně domnívají, že by měl asistent, který je ve třídě na základě diagnózy jejich dítěte, být stále “k ruce” právě jejich dítěti. Tak to ale není. Náplň práce asistenta je zákonem určená a ve zkratce dělá to, co od něj učitel potřebuje. Bude samozřejmě často pracovat s žákem, kvůli kterému do třídy přišel, ale klidně také naopak s ostatními, když se tomuto dítěti věnuje učitel.

PODPŮRNÉ ORGANIZACE
Mohli bychom zmínit mnoho neziskových organizací, například podpoře žáků cizinců (žáků s odlišným mateřským jazykem - OMJ) se věnují
● obecně prospěšná organizace META (meta-ops.eu, www.inkluzivniskola.cz)
● integrační centrum Praha (icpraha.com)
Inkluzi obecně se věnuje například
● organizace Rytmus (inkluze.cz)
Podporu školám, rodičům i žákům ale v různých oblastech poskytují i další subjekty.

DOUČOVÁNÍ
Novinkou v době pandemie (a snad po ní) je systémové doučování dětí přímo ve školách (Národní plán doučování), které má snížit negativní dopady pandemie na další vzdělávání (více na https://www.edu.cz/narodni-plan-doucovani/). Financování tohoto projektu by mělo pokračovat minimálně do konce roku školního 2022/23 a žádat o poskytnutí doučování dítěti mohou i rodiče žáků. Není to trest pro neposlušné nebo nedostatečně pracující žáky, ale nabídka mimořádné podpory, která může dětem pomoci být úspěšnější. Doučování je tu pro všechny - často se jedná o děti, které měly potíže už před online výukou a zavíráním škol, ale i o děti, které by jinak zvládaly vše bez problémů, ale v této situaci to tak není. Na doučování má nárok každý žák, u kterého to doporučí ředitel školy ve spolupráci s učiteli. V případě, že nejsou ve škole lidé, kteří by doučování zajistili, je možné hledat doučující osoby i mimo ni - v seznamu spolupracujících organizací (https://doucovani.edu.cz/kdo-mi-pomuze).
Toto doučování se může snadno plést s takzvanými nápravami, tedy speciálními hodinami pro děti, které mají specifické vzdělávací potřeby a bylo jim to poradenskými pracovníky doporučeno. A také doučování nesouvisí s výukou češtiny pro žáky s odlišným mateřským jazykem. Obojí (nápravy i čeština) probíhá obvykle v době vyučování a předpokladem je nějaká “diagnóza”, zatímco doučování probíhá mimo čas vyučování, tedy po škole. A může se týkat kohokoli z žáků i třeba jen na pár hodin, pokud mají mezery v konkrétní látce.

Možností podpory je ve školství mnoho, ne vždy je ale využíváme. Znáte ta hesla, která byla tak oblíbená v prvních fázích pandemie? “Nejsme na to sami” nebo “společně to zvládneme”? To by mělo ve školství rozhodně platit pořád.

Markéta Schaeferová
iniciativa Děkujeme učitelům z Prahy 15