Rozhovor s paní učitelkou Ilonou Kotíkovou o výuce na dálku

“Když jsme dětem oznámili, že se zavře škola, jeden chlapeček řval: “Jé! Zavře se škola! Nebudu se muset učit!”, ale polovina třídy plakala, takže jsem jim slíbila, že něco vymyslím...”

 

26. 4. 2020    

Ilona Kotíková je paní učitelka s praxí v mateřské škole a také pedagog volného času. Praxi s dětmi má už 20 let, a to s dětmi od 2 až do 16 let. Na Základní škole Křimická nejprve nastoupila jako asistentka pedagoga a vychovatelka ve školní družině, teď už je ale 5 let třídní učitelkou mladších ročníků na 1. stupni. Aktuálně učí druháčky. A ne tak úplně jednoduše - i oni totiž musejí být doma a učit se na dálku… O Velikonočních prázdninách jsme si spolu povídaly o tom, jak s výukou online začínala.

Jak dlouho už “na dálku” učíte?
Oficiálně první online vysílání přes videokonferenci bylo 18. 3.
Školy se zavřely 11. 3., pak v pátek 13. jsme poprvé po poradě oslovili rodiče, že pojedeme přes modul Bakaláři (online systém pro správu školní agendy - pozn. autora) a v té chvíli já už jsem na poradě vznesla dotaz, jestli mohu jet přes Skype. Když jsme totiž oznámili dětem, že se zavře škola, jeden chlapeček řval: “Jé! Zavře se škola! Nebudu se muset učit!”, ale polovina třídy plakala, takže jsem jim slíbila, že něco vymyslím...

Co Vás po tom měsíci napadne, když se řekne “výuka na dálku” - nebo pro Vás možná “online výuka”?
Napadne mě, že tam strašně chybí osobní kontakt. Dá se to, je to asi taková náplast, ale nemůže to absolutně nahradit hlavně sociální vazby a to, co děti v mé třídě potřebují. Jsou zvyklé pracovat ve skupinách, jsou zvyklé se podílet na výuce, diskutovat, slušnou formou si říci, jak bude hodina vedena, a to jim teď chybí.
Druhý den potom, co dostaly zadané úkoly, mi přišly emaily od rodičů, že děti odmítaly pracovat, protože paní učitelka to dělá jinak. Maminky mi už volaly: “On se nechce učit, co budeme dělat?”
Chtěla jsem tedy vytrhnout trn z paty rodičům i dětem. Děti jsou už na mě zvyklé - na to, co jim dávám za úkoly domů a dobrovolné úkoly a jak je nenápadně navádím, aby úkoly plnily rády. A také maminku a tatínka co nejméně “zlobily”, protože toho mají také dost:-). 

Učíte druháčky pomocí videokonference. Poměrně častokrát mezi rodiči zaznívá, že u těch malých dětí to nejde. Nemáte nějakou “extra třídu”?

Mám ve třídě 19 žáků, z toho jedna holčička je v USA. Ta teď s námi také pracuje, díky Teams - také má zavřenou školu. Mám děti s ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou - pozn. autora), dítě s kochleárním implantátem a jiné s vývojovou dysfázií. A i další děti, které mají specifické potřeby. Nicméně o diagnózu ani tak nejde, musíme se stejně zaměřit na dušičku toho dítěte a brát ho jako osobnost.

A jak jste s online výukou začala?

Na začátku jsem si říkala, jak výuku vůbec koncipovat. Měli jsme od paní ředitelky plnou podporu, v tomhle je naše vedení úžasné.  A já jsem to vzala prostě jako výzvu. Nechtěla jsem v tom děti nechat. A rodiče samozřejmě také, i když děti jsou samozřejmě prvotní - aby netrpěly. A tím pak nebudou trpět ani rodiče.

Hned o prvním víkendu jsem se tedy spojila s chlapečkem s ADHD a jeho maminkou, která souhlasila. Spustili jsme asi po dvaceti letech Skype a pak jsem to navrhla ostatním rodičům. Devadesát procent rodičů se ozvalo ihned a že určitě chtějí. V tuto chvíli mám přihlášené všechny žáky, denně v průměru 14 -15 dětí. Jediná žákyňka nespolupracuje, protože nemůže - je u prarodičů a nemá tam wifi. S tou jsem tedy v kontaktu emailem nebo přes Bakaláře, s maminkou si píšeme, voláme a holčička pracuje. Děti jí také posílají fotky. Ale pořád, ať děláme, co děláme, to nenahradí klasickou výuku. Byli jsme zvyklí na ranní kruhy, na diskuse, na povídání, co bylo o víkendu, a to všechno tady těžce uděláme, i když se snažíme. Možná, že když to bude trvat do června, tak to vychytáme i v tomto prostředí:-). Ale i tak si myslím, že jsou děti hlavně šťastné, že mají jakž takž nějakou sociální vazbu, mohou si ukázat, co dělaly, říkají, co s rodiči vyráběly, ukazují to na kameru a já to obdivuji:-). Říkají, co mohou dělat, i tam třeba vyloženě pláčou, říkají, že už nechtějí být doma.. A sdílejí svoje bolístky.

Jak je výuka koncipována? Učíte všechny předměty?

Měli jsme se věnovat stěžejním předmětům, což je ve druhé třídě čeština, matematika a prvouka. S tím jsme tedy začali. Říkala jsem si, že dáme v týdnu střídavě češtinu, matiku, češtinu, matiku a v pátek prvouku. A vše jsem tedy zároveň zadávala i na Bakaláře a zadávám dál, protože to je ten prvotní modul i pro případ, kdyby někomu něco vypadlo, protože i mně například jednou spadla wifi. Někomu někdy nejde kamera, někomu mikrofon… ale všechno se dá řešit. Teď máme už trochu jiný model - každý den kombinuji prvouku s matematikou nebo češtinou a občas připojím výtvarnou výchovu nebo pracovní činnost.

Dá se přes video pracovat i s učebnicemi a pracovními sešity?

My máme kompletní řadu Fraus a někteří rodiče se z toho „hroutí“, takže jsem si domů vzala ze školy všechny učebnice a parádně je ničím, protože do nich i do pracovních sešitů píši fixou, potom je naskenuji a pošlu rodičům vypracované, aby měli snadnou kontrolu. Teď už to tedy ani neskenuji, ale jen vyfotím a oni si to zvětší. Myslím, že jedna sada učebnic je v této chvíli ta nejmenší oběť. Druhá třída není tak specificky náročná třeba jako třetí třída - vyjmenovaná slova, takže rodiče by to mohli zvládat, ale je to pro ně prostě jednodušší a opravdu mám velmi dobré zpětné vazby, že je to velmi dobré, když mohou takto práci zkontrolovat.
A to samé, co zadávám do Bakalářů, dělám s dětmi online. Projdeme třeba stránku z pracovního sešitu z češtiny společně. Samozřejmě my jsme upovídaná třída, takže jakmile narazíme na nějakou kytičku nebo zvířátko, tak to prolneme například do prvouky a už se povídá a odvíjí se to jinam, ale myslím si, že to je naprosto v pořádku.

Začínala jste na Skype a teď pracujete přes Teams. Proč došlo ke změně?

Asi kolem 27. března paní ředitelka řešila, jak to tedy budeme dělat dál, jestli budou všichni učitelé pracovat stejným způsobem a jaké zvolit nástroje. Já jsem nejdříve chtěla přejít na Google clasroom, ale nakonec mi paní ředitelka vyšla velice rychle vstříc, když jsem přišla s myšlenkou otevřít novou doménu. Takže teď máme nejen původní školní doménu, ale navíc ještě zskrimicka.cz, kde máme pro všechny žáky školy zřízené i školní emaily. Pro všechny od první do deváté třídy. Každý učitel k tomu má přístup a přes Teams (nástroj pro týmovou práci v Microsoft Office 365, užívaný i pro online výuku - pozn. autora).
Proběhlo takové miniškolení, které měla paní učitelka Sýkorová z 2. stupně, která zajišťuje IT druhého a vlastně i prvního. stupně. Ta měla na starosti nás oslovit. A mě oslovila mezi prvními, protože jsem už pracovala přes Skype a to je hodně podobné jako na Teams. Zjišťovali jsme, že tady je ale spoustu dalších věcí jako nahrávání souborů a hlavně zdarma pro všechny žáky Microsoft Office. Já tady třeba před sebou teď mám služební notebook a tam samozřejmě Office mám, ale můj syn má také notebook - svůj vlastní, je v 6. třídě - a tam mu už Office neplatím a úkoly si dělá případně na mém PC. Ale v tuhle chvíli, kdy má školní mail, tak má zároveň přístup ke všem nástrojům Office a může zasílat - pokud tedy chce, je to na naší škole čistě na dobrovolné bázi - prezentace nebo cokoliv chce. Je z toho nadšený a dělá i dobrovolné úkoly. Já jsem také zjistila, že tam je PowerPoint, a že tedy krásně udělám prezentace. Každý den teď máme nějakou na prvouku a vytvořila jsem jich spoustu. Je tu ale i nástroj na tvorbu dotazníků nebo testů. Už jsme zkusili dobrovolný miniaturní testík z prvouky a odpověděly mi na něj všechny děti a samozřejmě hned dostaly jedničku. Mám tedy i vyzkoušeno, že kdyby to trvalo půl roku, což doufám nebude, dalo by se i zkoušet. Ať to udělají s rodiči nebo ne, ale pořád je to pro děti nějaká výzva.
Potom, co proběhne například prezentace, dám ji do složky v Teamsech a kdokoliv tam není nebo se k tomu chce vrátit, může si pak s maminkou otevřít nějakou tu složku, třeba prezentace, a mohou si najít, co chtějí. Mají tam češtinu, matematiku, výtvarku, pracovní činnost, prvouku, prezentace. Kdokoliv a kdykoliv si může cokoliv stáhnout.
Nahrála jsem i docela obsáhlé úkoly, opět dobrovolné. A děti mi to začaly nahrávat zpět - ne všichni, asi tak třetinka. Tak jsem si to stáhla a motivačně pak všem dětem v rámci výuky ukázala práci těch, kteří to udělali. No a najednou je tam těch úkolů víc.

Kde tedy rodiče vašich žáků najdou práci, kterou mají děti udělat? I když je třeba dobrovolná…

Všechny úkoly mají ofocené a vypracované v Bakalářích a to, co děláme na Teams navíc, to je tam také uložené. Dostane se to tedy i k těm, kdo se třeba na videohovor nechtějí přihlásit. Otevřou, stáhnou a případně vypracované pošlou zpět. A tohohle právě teď využívá i holčička z USA, sice v jiném časovém pásmu, ale maminka je nadšená. Mají teď také zavřené školy a ona je šťastná, že dělá s námi a že se může dívat na prezentace a přizve k tomu i své mladší sourozence.
Výhodou je i to, že se nám komunikace stáhla na dva kanály – na Teams a Bakaláře. Při přechodu a hledání vhodného systému jsme používali kanálů více a mohlo dojít k přemíře nebo ztrátě informací.

Jaká je zpětná vazba od dalších dětí?

Udělala jsem pro děti dotazník, kde jsem jim napsala otázky: Co se vám líb/nelíbíí na Skype. Oznámkujte mě…
Tak mě známkovali - většinou jedničkou. Jednou jsem dostala dvě mínus, protože mi padá wifi:-). To byla legrace. Chtěly se scházet 7x nebo 6x týdně, což jsme řekli, že ne, že to budeme brát jako ve škole s pracovním týdnem pondělí až pátek a že budeme dodržovat i prázdniny. Takže jsou zklamaní a já mám teď velikonoční prázdniny:-). Ale myslím si, že je potřeba i rodičům dát oddych.
Dál děti napsaly, že chtějí více prvouky a pracovní výchovu nebo výtvarku. Tak mi manžel udělal kameru, která snímá moje ruce a pracovní plochu. Už jsme takto dělali papírového medvídka a dopadlo to úplně úžasně. Během půl hodinky bylo hotovo a ačkoli to byla dobrovolná hodina pracovní výchovy po našem klasickém vyučování online, byly tam všechny děti i jejich sourozenci ze starších ročníků a šlo i tohle. Ono opravdu jde všechno.

Ještě se vrátím k tomu, jak mohou druháci pracovat pomocí videokonference. Technicky s tím problém nebyl? Nebo počítač ovládají rodiče?

Největší zádrhel, co se měly děti naučit a do čeho tedy někteří rodiče vstupovali, ale jen někteří, to byla práce s mikrofonem. Je zajímavé, že když tam rodiče nebyli, tak všechno fungovalo:-). Nastavili jsme si pravidla - pozdravili jsme jeden po druhém podle abecedy. A pak jsem řekla, aby řekli nahlas všichni najednou: “Ahoj třído, jak se máte?” Oni to řekli a zjistili, jaký je to hluk a že nic neslyší. Takže hrozně rychle pochopili, že se musíme hlásit jako ve škole. Já je vlastně na těch plovoucích oknech vidím, ale když někdo promluvil a řekl třeba paní učitelko a zvedl ruku, tak to nefungovalo. Řekli jsme si, že to je v tuhle chvíli špatně, a říkají třeba: ”Sam, můžu mluvit?” nebo “Vojta, můžu mluvit?” Tím se mi žáček promítne celý a dobře ho vidím. A mikrofon tak ani nemusíme vypínat a zapínat. Bylo třeba se také naučit pracovat s časovou prodlevou při přenosu zvuku během telekonference. A samozřejmě pro mě je důležité, že když vidím, že jsou unavení, tak dřepujeme, cvičíme “Hlava, ramena”, zazpíváme si a takové blbosti, aby se trošku zabavily a mohlo se zase lépe pracovat...

 

Vůbec tedy nemáte vypnuté mikrofony?

Ne. V tuhle chvíli ne. Nebo málokdy. Teď se nám třeba stalo ve středu, že tam pořád něco hučelo - bylo to od tatínka, který vrtal. Ale nevěděli jsme u koho. Tak jsme 5 minut zjišťovali postupně: ”Aničko, vypni si mikrofon!”  “Ne, tak u tebe to není” A takhle jsme nakonec zjistili, kde to bylo. Oni pak ale řekli, že si vypnou mikrofon všichni, chtěli to zkusit. A tím se to naučili. Některé maminky byly ze začátku ve stresu, že to dítě dlouho najíždí myší na mikrofon, ale děti problém neměly, jen to chvilku trvalo. Problémem ale opravdu může být nějaký hluk doma, to se občas může stát, stejně jako že vypadne wifi nebo elektřina. Tyhle nástrahy u výuky online jsou...

Máte vy v Teams možnost své žáky ztlumit - vypnout jim mikrofon?

Mám, ale snažím se to nedělat, protože děti jsou zvyklé na kontakt a je to opravdu tak, že když tam nejsou rodiče a “nepletou” se nám do toho, tak je to úžasné. Tím se rodičů samozřejmě nechci nijak dotknout:-). Děti jsou ale jako myšky a když náhodou někdo vykřikne, tak se ozve: “Neruš paní učitelku, neruš nás!” A zklidní se navzájem. Prostě to funguje a děti se o slovo hlásí. Při prezentaci nebo když maluji něco na whiteboard (náhrada tabule v prostředí Teams - pozn. autora), třeba geometrii, tak je v té chvíli nevidím a oni se hlásí třeba: ”Tady je Anetka, můžu se zeptat?” a vědí, že si nemají skákat do řeči. Takhle to funguje úplně v pohodě.
Máme i další pravidla. Jako třeba během výuky nesvačit, protože ostatní děti by to hned lákalo a rozutekly by se mi za maminkami do kuchyně:-) Tak to bylo jedno z dalších pravidel, co jsme si dali, že po dobu setkání vydržíme bez jídla. Samozřejmě mezitím máme šestiminutovou přestávku. Když přecházíme - čteme a přejdeme na pracovní sešit - , tak jim také říkám: “Děti, jdeme se vyčůrat, jdeme se napít, já se jdu také napít. Nahlašte se mi, až tu budete.” A pak už slyším: “Sam přítomen!! Pepíček přítomen!!” Takže oni si sami ta pravidla utvořili a učíme se bez problémů. Důležité pravidlo, které jsme si dali, je také zákaz chatu během výuky. Ale i to občas nějaký „uličník“ poruší:-).

Jak dlouhou tedy máte každý den výuku?

Hodinku a půl. Ze začátku to bylo 10 - 11, přičemž jsme začínali 10:15 a končili 11:15. Dávám jim totiž 10-15 minut předtím, aby se tam už sešli sami. Nasdílím jim na plochu nějaký vtipný obrázek, nějaké zvířátko, k tomu nějaký komentář nebo nějaký vtip. Oni se na to dívají, smějí se… já mám vypnutou kameru, vyplý mikrofon a už slyším ty jejich komentáře:-). To oni netuší, nebo spíš tuší, ale je jim to úplně jedno, takže se dozvím spoustu zajímavého. Takhle se spolu pobaví, všechno si ukáží, a pak se spolu pozdravíme a je to ta hodinka, hodinka a čtvrt. Někdy to sklouzne na hodinku a půl,l a to potom vždycky zjišťuji, jestli rodiče dovolí. Ale snažím se, abychom končili nejpozději ve dvanáct, aby měly děti obídek.
Já bych klidně začínala i v osm, jako ve škole. Úplně původně jsme ale měli schůzku s rodiči - udělali jsme si zkoušku Skypu a tam jsme se domlouvali, všechno jsme si vyříkali a to samé pak proběhlo i 2. 4. na Teamsu. Rodiče mi při této úvodní schůzce říkali, že se někdo kouká na UčíTelku - někomu to vyhovovalo, někomu ne, ale chtěla jsem jim tu možnost dopřát, takže máme čas daný takto později.
Já takto jedu od 18. března, nicméně teď začala asi polovina druhého stupně testy na dálku a začíná se nám to překrývat, a to se teď bude muset nějak vychytat.

V jedné rodině tedy má být zároveň více dětí u počítače u výuky?

Přesně. Máme třeba kluka ve druhé a jeho sestra je v páté třídě. Pak mi rodiče říkali: ”Paní učitelko, my se ale musíme v 11 hodin odhlásit, protože mají s paní ředitelkou češtinu.” A to byl pro nás s paní ředitelkou velký impulz, že musíme vymyslet nějaké řešení - udělat nějakou tabulku, kam se bude zavádět, kdy a jak kdo učí. Nějaký rozvrh. Přičemž já vysílám - já říkám “vysílám”, protože tomu tak říkají děti - každý den, ale třeba ti učitelé na druhém stupni to mají půl hodinku dvakrát týdně, protože učí víc tříd - já mám tu výhodu, že tam učím všechno.
S rodiči jsme se domluvili, že dáme samozřejmě přednost tomu staršímu sourozenci, který výuku potřebuje víc. A já nemám problém se se svým žákem případně spojit třeba potom odpoledne individuálně. Což už jsme měli, nějaké “doučko”.
Dokonce i jeden chlapeček začal zlobit už před zavřením školy - ve škole i mimo ni - a maminka si vyžádala tripartitu (setkání rodiče, učitele a žáka - pozn. autora), tak proč neudělat tripartitu přes Teams? Udělali jsme to a chlapeček už byl v pohodě. Nějak se to dozvěděli další rodiče a měli jsme pak záhy i druhou. Myslím si, že hrozně důležitá je komunikace s rodiči. A vydržet, že třeba i někdo bude chvilku “prudit”. Já mám tedy úžasné rodiče, jeden tatínek mi dokonce nabídl, že jeho kolega učil v jiné škole celý tým pedagogů, jak pracovat v Teams, a poslal mi odkaz na výuková videa. V nich jsem se já například dozvěděla, že jde udělat ta externí kamera nad pracovním místem. Nabídla jsem to i dalším kolegům a ti se na to dívají - možná využijí v praxi, možná ne...
Další tatínek třeba napsal, že online setkávání pro celou třídu kvituje, že se mu to líbí, ale že se zlobí na vedení, proč nemají podobnou výuku všichni. Bylo potřeba mu znovu vysvětlit, že prvotní je na naší škole zadávání na systém Bakaláři. Že ne všichni učitelé jsou vybaveni služebními notebooky; já třeba ho mám, ale někdo ne, další nemá wifi, někdo nemá ani čas, protože má doma tři děti, které teď musí učit taky, někdo se trochu i obává reakcí rodičů, kteří nejsou vždy tak vstřícní. Když to vezmete z pozice pedagoga, tak pokud důvěra mezi učitelem a rodiči není ideální ani v jiné době, může se učitel obávat v téhle situaci pouštět do nějakých větších akcí, aby nebyla reakce rodičů negativní a nějak se to proti němu neobrátilo. Já mám rodiče dobré, což je pro mě velká podpora. I když byly nějaké drobné výhrady a něco jsme museli řešit, komunikace funguje a spolupráce je skvělá.

Co je pro Vás cílem toho, co teď děláte? Vaší online výuky? Jde o to zvládnout učivo druhé třídy, nebo jsou vaše cíle i jiné?

Pro mě prioritním smyslem je to, že se vidíme. Že jsme neztratili kontakt. A dává to vlastně i určitý řád, když mají děti pravidelné hodiny. Myslím si, že pro druháky je hodně dobré a důležité, že se vidíme každý den jako ve škole. Oni se na to hrozně těší a rodiče píší, jak děti dělají domácí úkoly, které mají dobrovolné! Dokonce i diktát jsme psali - zkusili jsme si diktát do sešitu. Rodiče potom opravovali, kdo měl nula chyb a jednu chybu, měl jedničku, ostatním se zapisovaly jenom chyby. Nedáváme samozřejmě žádné horší známky. Ale aby nevypadly z toho řádu - jedničky jsou pro druháky stále důležité a velmi motivační. Určitě největší přínos je ale sociální vazba. I když takto online, ale nějaká tam je. Pochybuji, že by je rodiče přiměli, aby napsali spolužákovi email nebo aby mu zavolali. To by se asi takhle úplně nedělo nebo v nějakých skupinkách. I kamarádky holčičky, která je teď u prarodičů, jsem vyzvala, ať jí pošlou třeba fotky. Už jí psaly a dostalo se jí to, takže ani ta není ochuzená.

A my s rodiči v nouzovém stavu komunikujeme kdykoliv, na tom jsme se společně domluvili. Padá tedy momentálně pravidlo víkendu nebo odpoledne. Rodiče ví, že pokud „hoří“, jsem na příjmu.

Rosťa, 2. B.

A samozřejmě nějaká obsahová koncepce se také výukou na dálku plní. My ale hlavně opakujeme. Byli jsme hodně napřed, protože “moje” děti jsou zvídavé a chápou hodně věcí velice rychle, takže koncepce byla už vlastně téměř zvládnutá. Kdybych byla ve třetí nebo čtvrté třídě, bylo by to určitě náročnější. Vyjmenovaná slova a tak - tam už by to asi bylo těžší. Ale také by se to dalo nějak zvládnout. Asi by to muselo být více hodin denně třeba s přestávkami půl hodiny. My máme možnost pilovat a pilovat a hlavně být spolu. Děti se teď opravdu učí rády, mám zpětnou vazbu od rodičů, že i ti, co předtím řvali ”Yes! a Hurá! Budeme doma!”, chtějí jít do školy. Takže možná si toho budou chvíli vážit, až se tam vrátí.

Na co se v následujících dnech těšíte?

No hádejte! To je jasné! Až nám otevřou školy! I když z toho mají všichni strach. Myslím si, že budeme rádi, když je otevřou třeba v červnu, aby nebyly ohrožené ani děti, ale ani pedagogové, protože hodně jich je i nad šedesát let a bylo by asi špatné je vystavit onemocnění. Takové ty hypotézy, že dáme děti metr od sebe, to asi opravdu nejde realizovat. To nejde. Potřebujeme se ale už setkat.

Děkuji za rozhovor!

Markéta Schaeferová

Další část rozhovoru, zejména o spolupráci s rodiči a době “pokoronavirové”, si můžete přečíst v dalším článku.