Rozhovor s Ilonou Kotíkovou o spolupráci s rodiči i době "pokoronavirové"

“Určitě nedotahovat ve stresu učivo a známky v červnu. Děti musí být v pohodě.”

18. 5. 2020    

První část rozhovoru s paní učitelkou Ilonou Kotíkovou, ve kterém jsme si povídali o tom, jam na dálku učí druháky a jak začínala s online výukou, najdete na našich stránkách v sekci články. Ve druhém rozhovoru jsme si povídaly o spolupráci s rodiči a také o tom, co bude, až se děti vrátí do školy.

V minulém rozhovoru jsme si spolu povídaly o tom, jak vaše výuka v prvním měsíci výuky na dálku vypadala. Říkala jste přitom, že velmi důležitá pro hladký průběh výuky i v této době je spolupráce a komunikace s rodiči žáků. Jak vypadá vaše spolupráce s rodiči?

Já mám na rodiče opravdu štěstí. Možná je to i tím, že spolu pravidelně komunikujeme. I v běžném roce jim v pátek po vyučování pošlu shrnutí týdne - co jsme dělali, co jsme neudělali, co se nám povedlo a co se nám nepovedlo, pár foteček...Takže mě ani nikdo nekontaktuje - že by se na něco ptal nebo něco potřeboval, protože to všechno mají. Říkáme tomu týdenní zpravodajství. Všechno tam mají a jsou na to zvyklí.

Teď jsme měli už jednu třídní schůzku přes Skype a dvě přes Teams. Schůzka není povinná, je to možnost pro rodiče, kteří chtějí přijít. Sejdeme se, všechno si řekneme, kdo má nějaké otázky, tak si to vyříkáme. Na dvou prvních schůzkách bylo všechno perfektní a já jsem jim říkala: “Střílejte na mě ty šípy, ať to vyřešíme! Ať můžeme reagovat!” Byla tam například otázka, proč paní učitelka z angličtiny také nevysílá pro druháčky. Tak jsem vysvětlovala, že samozřejmě takový jazykář učí celou školu - od první do deváté třídy - a nemůže to pojmout; je tedy důležitější, aby připravoval děti na přijímačky a od čtvrté do deváté třídy se jim věnoval více a že těch deset slovíček (nechci to tedy nějak bagatelizovat), která jsou ve druhé třídě, snad rodiče zvládnou sami. Navrhla jsem jim pomoc individuálně, kdyby chtěli. Jeden chlapeček, jehož maminka neumí moc anglicky, to využil. V současné době spolupracuji s paní učitelkou Janou Rusňákovou, která učí v mé třídě AJ, a domluvily jsme se, že trochu vypomáhám v angličtině s dětmi online. Paní učitelka je úžasná a vždy se mnou dopředu probere, co je potřeba. Dál byly od některého z rodičů výhrady k tomu, jaké prvky v Teams při výuce využívám, ale to si myslím, že je plně v kompetenci každého učitele.. To jsou ale takové drobnosti... Já, stejně jako každý z mých kolegů, ví, co je pro jeho třídu nejlepší, a pracujeme s dětmi podle svých možností.

Samozřejmě prvotně všechno chci dělat pro děti a zpětná vazba od dětí je pro mě to nejdůležitější, ale je potřeba zároveň myslet i na to, abyste jako učitel dokázal vždycky obhájit, co a jak děláte. A myslet na své kolegy a na vedení, aby se některé věci nakonec neobrátily proti nám. Je velmi těžké to udělat nějak stabilně, aby to vyhovovalo všem. Nikdy se ale nezavděčíte úplně. Nicméně jak říkám, moji rodiče jsou opravdu skvělí:-).

Setkala jste s tím, že rodina nemá dostatek techniky na práci i výuku pro děti v situaci, kdy rodiče ke své práci doma potřebují počítač nebo mají více dětí?

Potkala jsem se s tím, ale zjistili jsme, že Teams můžeme krásně nainstalovat na mobil, takže rodiče si s tím poradili. Jedna maminka třeba potřebovala ještě notebook, tak si starý sehnala. Rodiny si i mezi sebou nabídly, že si něco půjčí. Také škola nabídla pomoc všem rodičů, kteří neměli možnost připojení nebo potřebnou techniku pomoc. V mé třídě rodiče tuhle výuku opravdu přijali a byli šťastní, že to jde, takže se s tím popasovali tak nějak sami a zkoordinovali si chod domácnosti tak, aby to fungovalo. My máme výuku těsně před obědem, kdy maminky vaří, tak to mají zařazené i do své práce a není to problém. Co se týče druhého dítěte, tak tam, kde je další dítě ve vyšším ročníku, maminka využívá tu hodinku a půl, kdy já se učím s mladším dítětem, aby pracovala se starším a v klidu mu mohla poradit. Hlavně ze začátku, kdy ještě neměla online výuku.

Také jsme měli schůzku všech pedagogů, kde jsme řešili, jak sladit čas online výuky. Vznikla pak tabulka, podle které si žáci a rodiče udělali i doma jakýsi rozvrh. Druhý stupeň to takto má v Bakalářích zveřejněné a na prvním stupni jsme se domluvili na časech s rodiči přímo. Naší třídě čas výuky zůstal stejný, jak jsme ho na začátku nastavili.

Mohou to teď být docela složité situace pro všechny. Myslíte, že se budete nějak připravovat na podobnou situaci do budoucna?

Určitě. Rozhodně. Už se takto na dálku snažíme nastavovat na Teams, což pak zůstane i v době normálního chodu školy. Takže děti budou dostávat a zadávat úkoly, primárně hlavně na druhém stupni, přes Teams, kde budou mít možnost i Office. Budou tam moci vyzvedávat a vkládat úkoly, psát si s paní učitelkou a podobně. První stupeň to má dobrovolné, ale já si myslím, že ač jsou to dneska třeba druháci, tak mastí na tabletu a na mobilu cokoliv a není důvod, aby nedovedly i tohle. Je jen k jejich prospěchu, že se s Office naučí pracovat dopředu. Záleží opět hodně na rodičích, jak se k tomu postaví a k čemu je pustí, ale my máme ve škole i dvě krásné počítačové pracovny, takže není problém, abych já s dětmi, až se dostanou do školy, sedla do počítačovky a naučila je pracovat s mailem a tak. Naučím je to - trochu čekám i výtku, že je stavíme k elektronice a že rodiče chtějí, aby víc četly a malovaly. To se samozřejmě vždycky někdo najde…

Bude potřeba určitě ve školství do budoucna myslet i na to, aby byly peníze a školy se vybavily tak, aby v takovéto situaci měly děti možnost si nějakou techniku půjčit domů. Nějaké laptopy a tablety máme už teď, ale není jich moc. Do budoucna chceme být určitě na podobnou situaci připraveni.

Setkala jste se s většími reakcemi od rodičů na to, že druháky necháváte sedět hodinu a půl denně před počítačem?

Ano, byla tam jedna jediná reakce, kdy rodiče řekli, že se snaží, aby u toho děti neseděly, že jim dávají nějaké časové limity na mobil a na tablet a že se snaží, aby s elektronikou nebyli tolik v kontaktu, protože do budoucna s ní budou hodně. Paradoxně ale pak právě z této rodiny vyšel podnět, aby se i angličtina vyučovala online, takže by u toho pak děti byly ještě déle. Já rodičům stále opakuji, že je to jen na nich, že to je opravdu doplňková věc, moje podaná ruka, a dělám to právě i na žádost rodičů. A říkám, že pokud dítě bude pracovat podle zadání v Bakalářích s maminkou nebo tatínkem, bude tu maminku mít samo pro sebe jako tu láskyplnou paní učitelku, tak je to to nejlepší. Mateřská péče je úplně nejlepší. 

Mám opravdu velmi dobré ohlasy - rodiče mě podporují, snaží se pomáhat, jako třeba ten tatínek, který mi poslal výuková videa na Teams, ale tak velmi opatrně - kdybych opravdu chtěla - nabízel pomoc skutečně velmi příjemně. Mně osobně to hodně pomohlo a posílala jsem to i několika kolegyním a nabídla i na poradě.

Jste v kontaktu s ostatními učiteli? Koordinujete nějak svou práci nebo sdílíte zkušenosti s výukou tak, jak teď probíhá, jak ji kdo realizuje?

Jsme v kontaktu s někým více, s někým méně. Všichni se pravidelně  setkáváme s vedením školy na online poradách přes Teams. Tipy si určitě dáváme. Já jsem se pro online výuku rozhodla hned, protože když vám tam ty děti brečí a objímají vás, že vás nepustí, že se jim bude stýskat...no… a pak mě kontaktovaly další dvě kolegyně s tím, jak to dělám. Spojily jsme se o víkendu, já jsem jim tou svojí hatmatilkou, tím svým ženským mozkem, vysvětlila, jak to dělám. Protože ti naši manželé ajťáci mluví zase svojí řečí a my jim pak nerozumíme:-) Tyhle další dvě  kolegyně na prvním stupni to pak spustily také. Nikdo na to nebyl při zavření škol odborně proškolen, děláme v tom prvně, takže když já na něco přijdu, napíšu to holkám, ony zas mě… Paní učitelka Sýkorová, která Teams zaštiťuje na naší škole, je jim stále k dispozici. Spolupracujeme jak v rámci školy, tak jinde. Jako dnes asi většina pedagogů, jsem i já členkou několika skupin na sociálních sítích - “Inspirace pro druhé třídy” nebo “Učitelé pro 1. stupeň sobě”, ale i v Pedagogické komoře spolupracujeme s panem Sárközim. Tam si to vyměňujeme, já jim sdílím své prezentace, oni zase své pracovní listy, tam si opravdu velmi pomáháme. Je to úžasné. V současné době je proškolena celá naše škola (pedagogové) a většina vyučujících vyučuje online. Dále zadáváme vše současně i na Bakaláře, komunikujeme s rodiči a každý z nás má plnou podporu od vedení - i tu technickou.

Názory na náročnost práce učitele se teď hodně různí - někdo mluví o tom, že mají prázdniny, někdo učitele obdivuje, že to všechno při velké náročnosti zvládají. Je to jistě hodně individuální otázka, podle toho, jak kdo učí. Jak jste na tom vy sama? Jak vnímáte současnou náročnost výuky oproti běžnému stavu?

Já si myslím, že je to rozhodně obtížnější, protože samozřejmě pravidelné přípravy mám, ale jsou situace, které jsou v tuto chvíli opravdu náročnější. Mám třeba přípravy na celý měsíc, na celý týden, ale ta konkrétní hodina se pak odvíjí trochu jinak, protože reaguji na to, jak jsou adaptované děti. Můžete mít přípravu od A do Z, ale děti vám to úplně zpřeházejí a je potřeba reagovat. Ve třídě mám pro tyhle situace spoustu pomůcek a spoustu nápadů, co můžu udělat. Mám tam běhací diktáty nebo začneme v češtině dělat prvouku, abych je probudila. Ve druhé třídě to jde takto přeházet, jde reagovat. Ve vyšších ročnících už je to potom trochu jiné...Když ale máte připravenou výuku přes nějaký videohovor, tak to musí tak nějak jet podle osnovy a nemůžete reagovat zase tak moc. Navíc příprava online výuky zabere (nejen mě) celý den. Není výjimkou, že začnete v půl deváté ráno a skončíte v pozdních nočních hodinách. 

Samozřejmě to jde - vidím, že děti jsou unavené, že nedávají pozor, tak si zacvičíme a zablbneme, ale je to náročnější - podle mne je jednoznačně horší, že jsme spolu přes obrazovku. Mě opravdu hrozně chybí kontakt. I když je vidím…, ale je to úplně něco jiného. Ve třídě se snažím, a docela se to i daří, zapojit úplně všechny, ale tady si někdo vypne kameru nebo ho nevidím…

Může podle vás výuka online nahradit klasickou výuku ve škole?

Funguje to, ale nemůže to určitě nahradit běžnou výuku - osobní kontakt je strašně důležitý. Ve třídě máme například schránku důvěry, kam děti můžou házet dotazy, co na mě mají, a řešit své bolístky. Ony jsou to různé drobnosti, “že jim vzal Mareček na písečku lopatičku”, když to hodně zjednoduším, ale pro děti je to důležité. A to online už tak nejde. Není tu ta intimita, kterou může dítě s učitelem mít. Někdo to řekne: “Mě včera bolela hlavička, babička se na mě zlobila…”, někdo to řekne nahlas, ale někdo třeba ne. Pak mi děti třeba i píší emaily, snaží se to naťukat, a tam se svěřují a chtějí nějakou radu. Takže si to nedovedu představit, že by to takhle bylo déle, opravdu to nejde nahradit. Na sociálních sítích už padly i názory některých rodičů, že se to teď může změnit - že učitele nepotřebují a že by to mohlo být online, ale to si rozhodně nemyslím.

Co nám také hodně chybí, to je hravé učení, protože já se snažím děti učit hravou formou, aby ani občas nevěděly, že se učí. Aby je to bavilo a neseděly pořád v lavicích. Takže my lítáme po třídě, po chodbě, i když i u toho samozřejmě máme pravidla - je to v tichosti. Všechno funguje, děti jsou úžasné. Ale tady to nemám kapacitu udělat nebo ani nevím, jak na to. Třeba mě i něco napadne, ale pak zjistím, že v praxi přes kameru to nejde...

Někteří rodiče si stěžují, že jejich děti online výuku nemají. Myslíte si, že by tak měli učit všichni učitelé?

Paní učitelky komunikují emaily, poradí. Rodiče by se měli také zkusit postavit na stranu učitele a představit si, že je třeba teď také zavřený někde doma se svojí rodinou a i jeho možnosti jsou prostě omezené. Ne každý je má. Ne každý má také chuť, ale záleží také na tom, jak je nastavená třída. Zvlášť jestli je tam dobře nastavená spolupráce s rodiči, jestli se setkávají třeba na dílničkách...My máme komunikaci s rodiči dobrou, snažím se, abychom si vyříkali slušnou formou všechno, ale opravdu máme minimální problémy. Možná mám štěstí na rodiče.

Opravdu by si ale rodiče měli uvědomit, že je to těžké pro všechny, a snažit se spolupracovat, protože jde o děti; a pokud to někdo bude bojkotovat, jak jedna, tak druhá strana, tak to odnesou děti. Potřebujeme, aby děti fungovaly a zvládly celou tuhle situaci, nejen výuku. Pro ně je totiž nejtěžší. A ještě když pak vidí maminku: “Jé, to toho zase přišlo a ta učitelka to vůbec nedělá…” a řeší to rodiče před dětmi, které jsou doma, není to dobré. Funguje tu i určitá ponorka, všichni jsou zavření doma, nikdo to nečekal a nikdo na to není připravený. Je třeba celou situaci brát jako výzvu a nějak se k tomu postavit. A stejné to bude i teď, když budou některé děti za různých podmínek nastupovat do školy. Moji rodiče to chápou a děti, ty jsou úplně úžasné! Ale jak říkám, co se týče online výuky, tak každý nemá vybavení, každý nemá třeba ani kapacitu i vzhledem k věku, aby něco ještě takhle dělal. Je tu pár úžasných starších učitelek už v důchodovém věku, které rády pošlou email, poradí nebo přijmou telefonát. S technikou nemají tak velké zkušenosti, pochopitelně. Nijak to nekritizuji, právě naopak je vyzdvihuji - ony teď chodí do školy, kopírují tam pracovní listy, dávají je na vrátnici a rodiče si je mohou vyzvednout. A je to dobrovolné. Ani tady se nezavděčí všem, někdo je nadšený, někdo má výhrady. Záleží na tom, jak to rodiče pojmou.

Školy se už částečně otevřely a brzy se do nich vrátí i někteří žáci prvního stupně. Jak byste vy osobně k výuce po tomto “domácím období” přistupovala?

Nijak na to netlačit, nějak uzavřít ročník. Myslím si, že se všechno dá nahnat během září, října. Nemůžu mluvit za vyšší ročníky, ale myslím si, že to jde. Určitě nedotahovat ve stresu učivo a známky v červnu. Děti musí být v pohodě. U mě je to jasné, všichni budou mít jedničky, všichni si to zaslouží. Nemohu mluvit za vyšší ročníky, ale určitě bych známky nechávala dobré - případně by šlo použít i slovní hodnocení. Ale určitě bych nestresovala ani děti, ani rodiče. A nebrala bych jim prázdniny. Všechno se dá dohnat a tohle opravdu prázdniny nejsou. Ani učitelé teď prázdniny nemají...V některých případech, kdy děti ze stejné třídy zůstanou ve valné většině doma, by možná stálo za to pokračovat v dobře nastavené online výuce.

Jsem pyšná na všechny své kolegy, na vedení školy, na kuchařky a kuchaře, kteří u nás opět vaří, zkrátka na celou školu, že jsme to zvládli a nevzdali se. Možná to tak pro rodiče někdy nevypadá, ale všichni jsme skutečně udělali obrovský kus práce – jak my učitelé, tak rodiče a děti. Možná jsme konečně díky malému viru dokázali společně velké věci a naučili se chtě nechtě společně komunikovat. Děkuji všem kolegům a především vedení, které nás v tom nenechalo a již poněkolikáté se za nás postavilo. Děkuji i rodičům, že vydrželi - snad i do budoucna potáhneme za jeden provaz. Děláme to vše přece pro “naše děti“. Tak jim buďme společně dobrým příkladem.

Děkuji za rozhovor!

Markéta Schaeferová

Další rozhovory najdete v sekci články. Také nás můžete sledovat na facebooku, kde postujeme zajímavosti a dobrou praxi z našich škol v Praze 15 i aktuality z oblasti školství. Děkujeme za pozornost!