Vývojová dysfázie - rozhovor s Karolínou Jarešovou
Mgr. Karolína Jarešová pracuje jako školní speciální pedagog-logoped v MŠ Škola hrou v Horních Měcholupech a jako poradenský pracovník v SPC pro děti s vadami řeči.
Vývojová dysfázie (VD) je velmi častou diagnózou z oblasti tzv. narušené komunikační schopnosti. Co tato diagnóza pro komunikační schopnost dítěte znamená?
Zjednodušeně řečeno, tyto děti mají problém se naučit jazyk tak, jako se jej učí děti bez obtíží - intuitivně a přirozeně. Potřebují cílenou a systematickou podporu.
Je potřeba si uvědomit, že jazyk je složitá a komplexní věc. Jazyk nejsou pouze slova, ale také pravidla fungování, nebo-li gramatické struktury. Mozek dětí bez potíží je na osvojování gramatických struktur připraven. Můžeme si představit, že má jako by “koleje“, po kterých vývoj řeči a jazyka hladce postupuje. Koleje u dětí s vývojovou dysfázií (dále VD) nefungují, jak mají. Vývoj řeči po nich nemůže hladce postupovat. Druhou významnou oblastí, která je u dětí s VD oslabena, je sluchové vnímání (fonematické uvědomování, sluchová paměť). Oslabeny bývají také další funkce, jako například oblasti jemné i hrubé motoriky, zrakové vnímání, prostorová orientace, pozornost. Obtíže v oblasti oromotoriky (motoriky mluvidel) mohou u dětí s VD způsobit i nesprávnou výslovnost. Artikulace je však v případě dětí s dysfázií takovou třešničkou na dortu. Důležitější je naučit se dobře ovládat jazyk. Otázka výslovnosti v případě dětí s dysfázií vlastně takovým kosmetickým problémem.
Co si můžeme pod pojmy “gramatické struktury” a fonematické uvědomování představit?
Každé slovo má v českém jezyce několik různých podob - používáme sedm pádů (slovo KOČKA tedy vypadá v řeči 7x jinak - KOČKA, KOČKY, KOČCE, KOČKU, KOČKO, KOČCE, KOČKOU), navíc užíváme jednotné a množné číslo. Dítě musí vědět, že tohle vše jsou různé tvary slova s jedním významem - to čtyřnohé zvíře, co mňouká. Slova používáme v různých časech, způsobech (např. podmiňovací způsob). Ze slov stavíme věty také za určitých pravidel . Slova se ale také skládají ze zvuků, tzv. fonémů. Abychom řeči (a později čtenému textu) mohli rozumět a používat ji, musíme fonémy dobře slyšet, uvědomovat si je a pracovat s nimi (jsou důležité pro pochopení významu věty).
Toto vše je pro děti s VD obtížné a potřebují podporu v tom, co jde vlastně dětem bez VD úplně samo.
Co tedy děti s vývojovou dysfázií potřebují?
Otázka nezní pouze “co potřebují děti”, ale také co potřebují rodiče. Bez kvalitní odborné logopedické podpory je pro rodiče takřka nemožné pracovat s dítětem tak, jak potřebuje. Bohužel, dostupnost a kapacita logopedů není v současné době dostačující. Není výjimkou, že objednací lhůty přesahují půl roku. Četnost návštěv po měsíci je v pořádku u dětí s poruchou výslovnosti, nikoli však u dětí s VD.
Vzhledem k tomu, co jsem říkala v předchozích otázkách, probíhá u dětí s VD vývoj řeči v „chaosu“. Musíme jim proto systém uměle vytvářet, aby se dítě dovednosti v oblasti gramatiky naučilo a mohlo je trvale používat.
Zásadní je včasná diagnostika. Podporu dětí s VD v předškolním věku považuji za klíčovou. V předškolním věku máme čas, prostor a ideální podmínky naučit dítě to, co potřebuje, aby dopady VD byly co nejmenší. Ve školním věku se totiž potíže projevují ve čtení, psaní počítání. Tedy jako specifické poruchy učení (SPU). Dobrá podpora dětí s VD v předškolním věku tedy funguje také jako prevence budoucího rozvoje poruch učení.
V zahraničí jsou již dostupné screeningové metody pro věk 4-5let. Snad se brzy dočkáme adaptace i na české prostředí. Do té doby musíme být pozorní k “výstražným signálům” - např. pokud dítě po 4. roce používá v běžných větách a sděleních dysgramatismy (například špatně skloňuje slova, které již v běžné řeči nějakou dobu aktivně používá, nebo naopak nerozumí složitějšímu sdělení). Paní učitelky ve školkách v tomto rodiči poskytnou důležitou zpětnou vazbu. Doporučuji jejich rady vyslechnout, případně se na ně obrátit s prosbou o konzultaci, zda-li dítě ve školce prospívá tak, jak se v dané věkové kategorii předpokládá.
Větší šanci na včasnou diagnostiku mají děti, u kterých dochází k opožděnému vývoji řeči a problémům s výslovností. U dětí s VD se však řeč může zpočátku vyvíjet v normě a potíže přijdou až v období, kdy stoupají nároky na dítě, typicky v období přípravy na školu. Některé děti s VD nemají potíže s výslovností. Také klidné, „hodné“ děti, které jsou tiché, málomluvné, snadno uniknou pozornosti. Nadané děti své potíže dokáží kompenzovat. To vše vede k pozdějšímu odhalení obtíží (například až ve škole) a dochází ke zbytečné ztrátě času, kdy mohla být dítěti poskytována podpora.
Diagnostika by neměla proběhnout jednorázově. U menších dětí, tří, čtyřletých, probíhá vývoj velmi rychle a je třeba sledovat, zda a jak rychle se jejich jazykové dovednosti posouvají. Posuzování schopností dítěte by také mělo jít více do hloubky i šířky, tj. sledovat všechny roviny jazyka, ale i oblasti, které s vývojem jazykových dovedností souvisí. Jedině pak je možné nastavit optimální terapii pro konkrétní dítě.
V terapii VD je zásadní podpora ve dvou oblastech: trénink krátkodobé sluchové paměti a osvojování si systému - struktury jazyka. Ráda bych zdůraznila, že zásadní je opravdu podpora sluchového vnímání, nikoli zrakového, na které byla ještě donedávna práce s dětmi se SPU často zaměřována.
Logopedická podpora dětí s VD by rozhodně neměla končit, vyslovuje-li dítě již všechny hlásky správně. U VD je výslovnost pouze špička ledovce. Je sice nejvíce “vidět”, ale pro dítě představuje zásadně menší problém, než jsou obtíže v porozumění gramatickým strukturám. Rozhodně se vyplatí poskytovat dětem během vzdělávacího procesu podporu dál, byť se může zdát, že by ji už možná tolik nepotřebovalo.
Vývoj řeči si můžeme představit jako dálnici. U dětí s VD je tato dálnice samý výmol a díra. Není tedy možné jet rychle. Je nejprve nutné všechny díry nalézt a opravit. A my nikdy úplně přesně nevíme, co nás čeká za zatáčkou.
Existují nějaké systematické metody na podporu dětí s VD?
V ČR máme jedinou vědecky ověřenou metodu na učení dovednostem z oblasti fonematického uvědomování, a to je Rozvoj jazykových schopností dle D. B. Elkonina, zkráceně Elkonin. Děti se dovednosti učí krůček po krůčku, postupným, systematicky vedeným tréninkem, který kopíruje vývoj fonematického uvědomování u dětí bez obtíží. Vše, co se dítě naučí, již nezapomene. Tato metoda však není určena jen dětem s VD. Jako příprava na čtení a psaní funguje skvěle téměř pro všechny děti.
Metod a terapií, které jsou pro děti s VD užitečné, není málo (stimulační program Maxík, ergoterapie, senzorická integrace apod.) a pro rodiče je složité vybrat tu, která je v daném čase optimální zrovna pro jejich dítě. Ideálním místem pro koordinaci a plánování podpory pro konkrétní dítě je speciálně pedagogické centrum.
Co nabízíte dětem v rámci vaší MŠ?
V rámci své praxe v MŠ Milánská 472 je mým úkolem sledovat jazykový vývoj dětí z běžných tříd. Prováním zde depistáž, konzultuji s pedagogy a pokud shledám, že dítě potřebuje ve vývoji řeči podporu, začnu s ním pravidelně pracovat. Je-li to na místě, doporučím rodičům navštěvu klinického logopeda, případně další odborníky, kteří by jim mohli pomoci své dítě dobře připravit na vstup do základní školy (například když je problém s grafomotorikou, sociální obtíže apod). Z běžných tříd mou podporu využije kolem 80% dětí. Nejčastěji jde však o potíže s výslovností. Velký přínos vidím ve včasnosti. Sleduji děti již od 3 let. Je-li na tuto péči patřičná návaznost i v domácím prostředí, přináší to velké pokroky a potřebná délka logopedické péče se tak zkracuje. V oblasti vývoje řeči je velmi důležitá včasná stimulace (případně včasné odhalení obtíží a na ně cíleně zaměřená podpora). To se v tomto případě daří.
Jaký má VD dopad na každodenní život dítěte?
To vše má zase dopady na rodinný život. Nemůžeme vnímat dítě izolovaně od jeho rodiny. VD není na první pohled patrná, proto okolí projevy dítěte může vnímat jako drzost a nevychovanost, což je pro rodiče velmi náročné. Zejména v případech, kdy je okolí častuje radami, jak dítě správně vychovávat.
Podpora dítěte s VD je pro rodiče dřina. Někdy se také setkávám s tím, že odborníci chtějí, aby rodiče pracovali s dítětem způsobem, který dalece přesahuje jejich možnosti a výsledkem je pak stres pro celou rodinu. To není dobře. Rodič musí hlavně fungovat jako rodič, ne jako dráb s bičem.
VD způsobuje dětem i jejich rodičům mnoho komplikací v každodenním životě, zejména ve škole. To, že se snaží a zvládají, je pro mě vlastně takové hrdinství. Opravdu. Nejen dětí, ale také rodičů. Péče o dítě s narušeným vývojem řeči je dřina. Často je o velkých slzách, přichází zklamání. Tito rodiče jsou ale vděční za každý úspěch. Řadu věcí musí skutečně vybojovat. Proto si jich hluboce vážím.
Veronika Buriánová,
iniciativa Děkujeme učitelům z Prahy 15
Odborné články o vývojové dysfázii:
monotematické číslo časopisu Listy klinické logopedie
Alžběta Větrovská Zemánková: Gramotnostní a pregramotnostní dovednosti u dětí s vývojovou dysfázií
Barbora Richtrová: EMOČNĚ-SOCIÁLNÍ OBTÍŽE U DĚTÍ S VÝVOJOVOU DYSFÁZIÍ